Mezi upíří částí studentstva dokonce začal kolovat nevhodný vtip, že trénovat ovládání žízně v místnosti polité krví, by pořád bylo mnohem jednodušší, než dostat napsat na jedničku test z matiky.

Ať už byla dosud výuka matematiky na škole jakákoliv, po Kranzově příchodu se velmi změnila. Profesor například ze dne na den zcela zarazil opisování domácích úkolů i když by mnoho lidí jistě soudilo, že něco takového není možné.
Jak se zdá, má starý pán velmi mnoho času a tak nemá problém s tím, vymyslet třiceti žákům ve své třídě třicet různých příkladů na domácí procvičování, aby od sebe navzájem nemohli opisovat. Rovněž začal všechny domácí úkoly známkovat, a pokud student úkol náhodou neodevzdá, obvykle skončí po škole. (To aby si zadanou práci mohl v klidu a nerušeně dodělat.)
Jelikož všichni studenti na škole i bydlí, je velice obtížné se z poškoly vymluvit.
Časté písemky a přepadové testy se rovněž staly běžnou součástí hodin matematiky. Studenti si na to sice stěžují, výsledkem ovšem je, že se průměrná známka na vysvědčení sestává z obrovského množství malých známek a odráží tak studentovu skutečnou práci za celý rok. Pokud se stane, že se žákovi z nějakého důvodu nepovede pololetní test (ať už proto že se neučil, byl nervózní nebo prostě jen neměl den), obvykle to s celkovým průměrem zahýbe jen málo.

Podobně drasticky přistupuje profesor i k pozdním příchodům. Po pěti minutách od začátku hodiny zapíše všechny chybějící studenty. Pokud se pak ještě nějaký opozdilec přiloudá a nepředloží řádnou omluvenku od lékaře, pak jeho hodina zůstane neomluvena.
Pokud tedy do jeho hodiny chcete přijít pozdě, nemusíte chodit už vůbec.

Když si studenti začali stěžovat, že je profesor příliš přísný a jeho tempo moc náročné, iniciativně vyhlásil každodenní (zcela dobrovolné), ranní doučování. Začíná v šest hodin a prakticky nikdo tam nechodí.
Těch několik duší, které nejspíše trpí nespavostí a doučování se přeci jen dostavily, však mohly zjistit, že profesor dokáže být i velmi laskavý a trpělivý, pokud u svého studenta vidí upřímnou snahu látce porozumět.
Navzdory tomu, že se známky ve všech jeho třídách rapidně zhoršily, znalosti studentů se brzy začaly prohlubovat a mnoho žáků, kteří si celý život mysleli, že na matematiku prostě nemají hlavu, začali pojednou zjišťovat, že ono to vlastně není až zas tak těžké.

Kromě matematiky učí profesor Rosenkranz ještě Němčinu - Jako matikáře ho všichni nesnášejí. Studenti, kteří si jako volitelný jazyk zvolili Němčinu, si ho naopak nemohou vynachválit. Kranz je rodilý mluvčí. Se svými studenty hodně konverzuje a dokáže o své vlasti vyprávět neuvěřitelně poutavě a s velikým nadšením.
Ostatní - Přestože je profesor pouhý člověk a budí tedy na škole jistou pozornost, nikdo o něm dohromady nic neví. Ani jeho kolegové si nejsou jisti, jak se na škole vlastně ocitl a co ho k tomu vedlo. Pokud je na to ze strany ostatních někdy dotázán, obvykle odvětí něco ve smyslu: „Dokud nadpřirozené bytosti neumí také nadpřirozeně počítat, potřebují matikáře jako všichni ostatní.“